... jak buran ke štěstí přišel

Tak za prvé:
Nesnáším tu školu. Je to klišé, ale fakt. Prostě mám chvilky, kdy si říkám: Jóó, to už nějak doklepu. Budu se učit. Ale pak se něco zvrtne a říkám si, že se na to vyseru. Že to stejně nemá cenu, protože se proti mě všechno spiklo. Teda nespiklo, já vim, že si za to tak nějak můžu sama, ale prostě ostatní mi nijak nepomáhaj, a spíš mě ještě doráží. Znám jenom jedinýho člověka, kterej mě fakt chápe a snaží se mě pomoct. Tak kvůli němu se budu fakt snažit. Kvůli němu tu pitomou školu prostě nějak dodělám.

Za druhé:
Ale nevím, co pak. Co po matuře. Máti mě pořád nutí na vejšku, ale nechápe, že já prostě nevím, co chcu dělat, co by mě bavilo, takže proč bych měla jít na školu, která mě nebude ani trochu bavit? Stejně by mě za chvilu vyhodili. Možná půjdu na rok na nástavbu. Sice mi to asi na nic nebude, ale je to další vzdělání (za 1 rok budu mít výučňák jak za 3 roky). A taky bych chtěla na jazykovku, ale to spíš až napřesrok, nebo třeba jenom nějakou jednu za týden. No, uvidíme.

Za třetí:
Můj největší problém jsou teď moje splašený hormony. Nebudu to tady všechno vypisovat, ale prostě z určitých důvodů mám teď v těle bordel jak nikdy. Když to tak vezmu, tak můžu být ráda, že ještě aspoň trochu funguju.

Za čtvrté:
Chci se stěhovat. Teda mám z toho někdy strach jak blázen, ale prostě chcu. Jediný, co mě drží doma, je moje psisko a kvůli němu to asi jen tak nepůjde. A nevím, jestli bych si ho mohla vzít sebou. Ale prdim na to, to budu řešit, až to bude aktuální.

***

O Vánocích:
Tak letošní Štědrej den jsem poprvé strávila mimo rodinný kruh. Teda, ráno jsem vstala, pomohla máti chystat obývák na večeři, pak jsem se s našima najedla (no, dvakrát jsem si ďobla, páč jsem měla kocovinu jak už dlouho ne), daly jsme si dárky a kolem 20té hod jsem jela s Pavoukem na byt ♥ A pak jsem se celý svátky jenom váleli a žrali (měli jsme zásoby jídla od dvou maminek). Akorát jednou jsme se šli projít a objevili jsme fajnovou hospodu kousek od baráku, ale pak jsem zas vylezli až na Silvestra. To jsme byli u kamoša doma a bylo to fajn. No, mohli jsme být víc vožralí, ale aj tak to bylo v pohodě. A s Pavoukem máme druhou a třetí společnou fotku ♥



A po Silvestru jsem až teď zas delší dobu doma, a mám pocit, že asi umřu. Od neděle je mi zle (z "ženských důvodů" + ty moje hormony) a máti se do mě snaží nacpat Paralen Hot Drink. Ano mami, to mi určitě pomůže. Nejvíc je na hovno, že tenhle týden se uzavíraj známky. Neříkám, že jsem se kdoví jak učila, ale aspoň bych tam měla být sakra. Je to fakt na prd. Jsem zvědavá, co bude zítra, nevím jestli budu schopná tam jít. BOŽE, JAK JÁ SI PŘEJU ABYCH TO UŽ MĚLA ZA SEBOU!!!